SEX: prokreace, rekreace nebo ko-kreace?

 

Gemma Summers a Julie Diamond

 

Sex: Procreation, Recreation or Co-creation?

In: The journal of Process Oriented Psychology, Vol 5., N. 1., 1993.

 

Tento článek se zaměřuje na sexualitu jako politické téma v současnosti. Co se děje  v ložnicích devadesátých let si můžete přečíst na předních stránkách většiny novin: gayové v armádě, sexuální zneužívání, potraty a reprodukční práva, rovná práva pro gaye a lesbičky, mužské a ženské skupiny, AIDS, bezpečný sex, vztahy mezi pohlavími, Madonna, cenzura, předvádění se, rapeři a rockové hvězdy. Když se zamyslíme, sex a témata související se sexem přitahují teď velkou pozornost veřejného práva. Co bývalo  ukrýváno, přichází na světlo. Naše nejsoukromější části jsou nyní součástí veřejného procesu.

 

Podivní spolubydlící: sex a fundamentalismus

 

Když studujeme různé problémy sexuality, které nás v dnešní době konfrontují, zaznamenáváme opakující se témata v ožehavé debatě obklopující sexuální svobodu. Zdá se, že bez ohledu na problém, existují dva ústřední politické pohledy. Jeden pohled nahlíží na demokracii jako podporu individuální svobody a ochrany rozmanitosti. Druhý chápe demokracii jako ochránce morálky, náboženského a etického kodexu a udržovatele tradičních sociálních témat.

 

Toto je však zjednodušená črta komplexní situace. V jádru politických problémů dotýkajících se sexuality je odvěká bitva mezi fundamentalismem a liberalismem. Definujeme fundamentalismus jako striktní lpění na konzervativní soustavě pravidel, která usměrňují lidské chování jako Bible, Korán, Tóra a ostatní náboženské texty. Fundamentalismus je však také přísné lpění na jakékoliv ideologii, ať na vědecké nebo politické. Například striktní ulpívání na vědeckém přesvědčení, navzdory důkazům, které mohou pozměnit stěžejní hypotézy, je fundamentalismus.

 

Navíc fundamentalismus jako regulátor lidského chování může být také ve snahách o politickou korektnost některých současných sociálně činných skupin. Na mnohých univerzitách propuká boj za prosazování jazykových kodexů, které zavrhují jakékoliv pojmy pokládané za necitlivé k minoritním skupinám, oproti těm, kteří toto považují za neoprávněné zasahování do své základní svobody projevu. Fundamentalismus není tedy omezen pouze na náboženské skupiny, ale lze ho nalézt na obou stranách každého sporného tématu. Je to přesvědčení o právoplatnosti bez ohlednu na to, zda se manifestuje z Bible nebo politické korektnosti.

 

Liberalismus na straně druhé podporuje individuální svobodu a právo lidí postavit se své vládě.  Tradičně souvisel s volným podnikáním a ve své extrémní podobě představuje právo jedince na pokrok za jakoukoliv cenu. Proto jde ruku v ruce s kapitalismem, soutěživostí a laissez-faire ekonomikou stejně jako s lidskými právy a individuální svobodou.

 

Sexualita tuto bitvu filosofií nezpůsobuje, ale je užívána jako bitevní pole pro zápas těchto dvou principů stejně jako při kolizi v otázce učení kreacionismu versus evoluce ve školách, neformálního a formálního oblečení v kostele a školách, zachování životního prostředí oproti ekonomickému rozvoji, cenzury a absolutní svobody projevu atd.

 

Když prozkoumáme každou z těchto politických filosofií, jasně se ukazuje, že obě jsou jednostranné, vyhraněné a neudržitelné. Je neudržitelné mít na univerzitách kodexy řeči, ale je také neudržitelné nemít námitky proti verbálnímu očerňování minorit. Je neudržitelné mít menšinové kvóty, když vedou k nevůli a odplatě. Je však také neudržitelné nevytvářet struktury, jež facilitují posilování minorit. Je nemožné si myslet, že jedna strana může zvítězit navždy. Historie zrcadlí nekonečný proces mezi fundamentálním a liberálním naladěním. Věříme proto, že skutečně jen prostřednictvím procesování interakce mezi lidmi a postoji, může proběhnout transformace. Pravidla, usměrnění a politika sami o sobě nezmění přesvědčení a chování. Z toho důvodu není naší metapozicí pouze jedna strana, ale navíc i transformace udržitelnými prostředky.

 

 Nicméně jako ženy a členky sexuální minority uprostřed politické bitvy shledáváme sami sebe více na straně liberalismu než fundamentalismu. Jsme bez omluvy na straně pro volbu a pro sexuální různorodost. V naší části světa je téma sexuality, obzvláště homosexuality zatíženo nenávistí, napětím, strachem a nepřátelstvím. Chceme pomoci rozptýlit tuto sociální časovanou bombu příspěvkem ke studiu sexuality. V prosinci 1992 se nám podařilo facilitovat seminář na téma sexualita, pohlaví a vztahy ve skupině devadesáti lidí. Zážitky na semináři nám ukázaly letmý pohled do možného světa, kde může být oslavována,, milována a podporována individuální sexualita a lidský duch. Skupina nám také ukázala, jak důležité je procesovat jedincovu zkušenost bolesti, zneužití a potlačování v oblasti sexuality.

 

V seminářích worldworku[1] téma sexuality vyplouvá často na povrch cestou skupinových konfliktů mezi gayi a heterosexuály nebo když přijde na tématiku sexuálního zneužívání. Tento článek je pokus zvýšit uvědomění a snížit bolest pro-aktivním vyzdvižením tématu sexuality jako politického problému, místo abychom čekaly, až samo prosadí skrze bolestivé střety. Prozkoumáním tématiky sexuality se jí snažíme dát její vlastní politický status coby otázky k prozkoumání se svými vlastními právy a nejen jako bod střetu  a konfliktu mezi skupinami.

 

Explicitním zaměřením na sexualitu ve skupinách pouze činíme skryté zřejmým. Nesoustředíme se beztak neustále, ačkoliv tajně, na sex? Nezajímáme se všichni o to, kdo s kým spí, kdo se komu líbí, kdo je možný partner, kdo je gay a kdo ne, jak dlouho jsou spolu, jak často mají sex? Sexualita, gender a vztahy jsou často podtextem mnoha skupinových a kolektivních setkání.

 

Role procesové práce v sexualitě

 

Cítíme, že procesová práce má v oblasti sexuality zvláštní úkol. Jak bylo zmíněno výše, sexualita je politické téma, které bychom rádi viděly zpracovávané v prostředí velkých skupin. Podle našeho mínění se procesová práce dobře hodí k práci se sexualitou. Zatímco některá náboženství, psychoterapie a filosofie vidí sexualitu primárně jako vztahový proces nebo tělesnou zkušenost, procesová práce ji vidí jako obojí a ani jedno z nich. Sexualita je dynamický zážitek, který plyne skrz různé mody zkušenosti a vyjádření bytí nebo jako to, co v procesové práci nazýváme kanály. V jednom okamžiku ji můžeme primárně zakoušet jako pohyb a pocit. V dalším momentu to může být duchovní zážitek a ještě potom se může projevit jako vztahový proces. Multikanálový pohled procesové práce dovoluje sexualitě být fluidní, individuální a dynamická.

 

Například během práce  s mužem na jeho sexuálních problémech během semináře zaměřeného na tělesné symptomy se ho Arny[2] zeptal, jak prožívá své sexuální pocity. Muž v daném okamžiku zaznamenal svou sexualitu jako nepatrné pocity podobné malým kontrakcím v břiše. Když Arny amplifikoval a následoval onen zážitek, rozvinul se ve větší bodavé pohyby, které se staly prudkým bodavým tancem. Během této aktivity si muž náhle rozpomněl na bolestivou vztahovou interakci a Arny mu pomohl přinést tuto novou prudkou energii do vztahu. Proces nakonec došel k dočasnému závěru, když muž oslavoval svou mužskou sexualitu se skupinou mužů, kteří společně extaticky tancovali. Byla sexualita tohoto muže fyzická zkušenost, vztahový nebo skupinový zážitek? Bylo to všechno z výše uvedeného, neredukovatelný, mnohokanálový zážitek.

 

Procesová práce je také nápomocná  v potýkání se s otázkami pohlavní a sexuální identity. Procesová orientace nahlíží identitu jako fluidní, posouvající se dynamiku. Vztahy, sexuální přitažlivost, emoční blízkost, sexuální životní styl vidíme jako procesy nikoliv jako stavy. Identity a vztahy jsou dočasné konstelace ovládané komplexní soustavou faktorů zahrnující osobní psychologii, sociální okolnosti, momentální uspořádání širšího kolektivu a něčeho neznámého, numinózního, snového procesu.

 

V našem semináři o pohlaví, sexualitě a vztazích jsme pomáhaly účastníkům zaměřit se na své osobní zážitky být mužem nebo ženou. Byly jsme si však vědomi, v případě kdy myslíme na své individuální zkušenosti muže nebo ženy, se často nevědomě uchylujeme k internalizovaným kulturním definicím a předsudkům.

 

Proto jsme se, s vědomím, že je nemožné zakoušet pohlaví oddělené od společenských vlivů, nejprve lidi žádaly, aby nejprve zjistili, k čemu byli přímo či nepřímo povzbuzováni coby chlapec nebo děvče. Pak jsme je požádali, aby se zaměřili a rozkryli oblasti, v nichž se nedokázali přizpůsobit těmto očekáváním. Nazýváme tuto zkušenost tao pohlaví, naším jedinečným způsobem jak být mužem nebo ženou. V tomto cvičení je pohlaví kombinací mnoha faktorů: rodičovských očekávání a modelů rolí, sociálních sil, vnitřních pudů a impulsů, kulturních a etnických sil, individuální psychologie.

 

Například jedna žena řekla, že jako od dívky se očekávalo, že bude tichá, milá, spolupracující a štědrá. Cítí, že těmto očekáváním nedostála sobeckostí, umíněností a kladením sebe samé na první místo. Připomněla si matku, která jí říkávala, aby se stala ošetřovatelkou a naučila se tak myslet na druhé. Pomohly jsme jí objevit část, jenž neuspěla v přizpůsobení se, a objevila se hluboká touha žít nebojácně život, zanechat svoji stopu ve světě, zasvětit svůj čas a energii svým světským zájmům včetně sociálního aktivismu. Její individuální tao ženství spočívalo v bytí aktivní částí politického procesu. Paradoxně její „sobeckost“ se obrátila v štědrého ducha komunity.

 

Na jedné straně cvičení bere na vědomí společenskou rovinu formování pohlaví jak je určováno rodinou a sociálními tlaky. Zároveň podporuje ideu, že každý jedinec je unikátní v tom, kým je jako muž nebo žena. Procesové myšlení se v tomto cvičení odráží v zahrnutí politické reality socializace, zatímco stejně tak zahrnuje jedinečný, individuální mýtus. V tomto má procesová práce co nabídnout ostatním psychologickým školám, které postulují archetypální, univerzální zážitky mužskosti a ženskosti bez zřetele k socializaci.

 

Toto jsou jen některé nápady jak procesová práce přispívá k exploraci sexuality. Sexualita je enormní téma a zaslouží si mohem více pozornosti, než může poskytnout tento krátký článek. Rozhodly jsme se, že se omezíme na diskusi implikací sexuality ve worldworku.

 

Úloha homosexuality: přínosy sexuálních minorit

 

Poprvé v životě se stáváme svědky, jak se gayové, lesbičky a bisexuálové stávají politickou entitou. Z počátku v období následujícím po Stonewallských nepokojích[3] byly gayové a lesbičky sjednoceni ve svém boji za osvobození. S příchodem feministického hnutí v sedmdesátých letech 20. století se ženská homosexualita více identifikovala s feminismem a rozvinula se propast mezi gay a lesbičkami. Mnoho žen pociťovalo, že otázka sexismu a utlačování muži odstranila pouto mezi nimi a jejich gay bratry. Byla to krize ohledně AIDS na počátku 80. let, která tyto dvě skupiny opět scelila v boji proti AIDS.

 

Obě zkušenosti separatismu a čerstvější kooperace přispěly k většímu pocitu uvědomění a aktivismu v obou skupinách. Jsme nyní svědky doby narůstající tolerance a začleňování. Dokonce i bisexuální komunita, která byla v předcházejícím čase oddělena od obou jak homosexuální tak heterosexuální skupiny, je nyní viděna jako důležitá část širšího politického hnutí, které se někdy samo nazývá queer národ.

 

Queer národ je zastřešující pojem pro společenské hnutí podporující sexuální různorodost, svobodu a toleranci. Pojem „queer“, jenž byl ponižujícím názvem pro homosexuály, byl touto skupinou přetvořen v pozitivní koncept nonkonformity a osobní svobody. Z toho důvodu je “queerness“ stejně relevantní pro všechny skupiny heterosexuální, bisexuální a homosexuální. Například mnoho stigmatizovaných  sexuálních minorit se cítí zahrnuto v queer paradigmatu: drag queens, translidé, lidé v sadomasochismu atd.

 

V procesové práci můžeme konceptu queerness rozumět jako přínosu procesové zaměřenosti v tématu sexuality, vztahů, pohlaví a identity. Queerness zároveň znamená otevřenost sexuální zkušenosti, toleranci k procesu a změnu jedincovy sexuality. Příliš často je sexualita viděna jako statická identita. Chování, které se nám líbí, s kým spíme a ke komu jsme přitahováni odráží jedincovu identitu, které se musíme držet. Tak slyšíme lidi říkat věci jako: „Jsem skutečně gay,“ nebo „Vždycky jsem byl heterák.“ Samozřejmě existují důležité důvody, proč prohlašovat sexuální identitu. Někteří lidé se potřebují sdružovat dohromady kvůli ochraně a lobby. Také vyhlášení zapírané identity je důležitý krok pro obě strany popírajícího člověka i kolektiv, v kterém žije.

 

Avšak hnutí queer národa, zatímco lobuje za práva sexuálních menšin, jde za problém jedince a prosté prohlášení identity. Bere na vědomí, že to,  co skutečně zvyšuje toleranci vůči sexualitě, není rigidní forma identity, ale vědomí sebe samých coby sexuálních tvorů, jež potřebují změnu a růst. Statické sexuální identity, i když jsou dočasně užitečné v našem současném společenském kontextu, můžou také bránit náš vlastní sexuální růst.a mohou popírat jiné části našich sexuálních já. Nechceme přeskakovat z jedné identity do druhé, nenávidět a popírat naše dřívější já. Chceme vložit víru v mystérium našich sexuálních já, v posouvání, proměňování přirozenosti nás samých tak, jak se naše části rozvíjejí.

 

Základní průlomová zpráva o lidské sexualitě Alfréda Kinseye[4] ve 40. a 50. letech byla první, která mluvila o lidské sexualitě v pojmech kontinua. Kinsey vyvinul škálu, jejíž jeden konec byl exklusivně heterosexuální a druhý homosexuální. Umístňoval lidi někde v tomto kontinuu. Avšak i toto mnohem liberálnější pojetí sexuality bylo připsáno statické sexuální identitě individuí. Z procesově zaměřeného pohledu nemůžeme být umístněni v kontinuu. My jsme kontinuem.

Dny hnutí prostých problémů pominuly. Obdobně jako mnoho politických aktivistických skupin, které vystupovali v 60., 70., 80. letech, hnutí gayů, lesbiček a bisexuálů taktéž prochází post-Newtonovskou revolucí, ve které se pevné a politicky korektní názory snaží poskytnout cestu k procesování různorodosti a podpoře lidských práv všeobecně.

 

Co pro vás nedávno udělal sadomasochismus?

 

Jeden z největších příspěvků k současné rozpravě o sexu vzešel ze sadomasochismu, jinak známého jako SM. Toto hnutí je v mnohém více než jen o starém stereotypu způsobování a snášení bolesti coby sexuálního stimulu. Zahrnuje exploraci mocenských pozic a jejich vědomé užívání v sexuálních aktivitách.  Přirozeně nás to přímo přivádí k otázce zneužívání. Moc, když je nesprávné využita, je zneužitím. Mnoho lidí bylo a stále je zraňováno nevědomým používáním síly a moci  a nedostatkem zdrojů, podpory k ochraně sebe samých. SM užívá ideu mocenských rolí jako výchozí bod pro sexuální potěšení. Základní pravidla a konsensus pomáhají SM oddělit od zneužití.

 

SM hnutí také pomohlo vnést sexuální hračky a pomůcky do většinového proudu.V jednom ohledu dělají sexuální hračky pro sex to, co učinili prášky v 60. letech, přesunuli sex z prokreativních procesů a osvobodili lidi z mezí čisté biologie. Sex se rozvíjí od prokreační k rekreační aktivitě. Z SM hnutí pochází slogan „pohlaví je sexuální hračka“, který interpretujeme ve smyslu, že pohlaví a sex jsou snové procesy a nejen biologické.

 

Co znamená sex a pohlaví jako snový proces? To znamená, že naše sexualita a pohlaví nejsou pouze biologické, ale jsou také tvořeny z našich snů, fantazií a přání. Mnoho lidí používá řadu pomůcek jako: vibrátory, hudbu, oleje, roztoky, kůži, dilda, kostýmy, piercing, fantazie, scénáře, erotické prádlo, filmy, video atd., aby objevili četné a proměnlivé dimenze své sexuality a pohlaví. Madonna zpopularizovala sexuální motivy ze SM a gay světa pro potěchu milionů. 

 

Sexuální hračky a SM se může zdát neobvyklé pro mnohé pouze zvrácenou oblastí deviantní menšiny. Avšak tyto praktiky jsou široce rozšířené a šíří se stále víc. Jeden závěr, který jsme z toho odvodily, je, že lidé se pokouší posunout za hranice své biologie, pohlaví, sexuální identity a životního stylu a zakusit části sebe samých, které byly předtím zakázány.

 

Jedna z největších kulturních hranic vůči sexuálním hračkám spočívá, že nám dovolují zážitky mimo naši biologičnost a pohlaví. Například žena, která používá dildo přestává být někým považována za ženu. Někteří reagují znechucením a říkají: „To není skutečná věc.“ Podobné reakce se stávají mužům nosícím erotické prádlo nebo mužům a ženám, jež mají rádi pornografii, lubrikační krémy nebo jiné extra-biologické pomůcky. Jsou někdy obviňováni, že používají propriety, které jsou nepřirozené.

 

Nicméně sexuální hračky nemívají sex, lidé ano. Proč by lidé neměli používat cokoliv, co chtějí, aby poznali vše, co je v jejich nitru? Proč máme jednu vybranou pohlavní identitu? Proč ne dvě? Diskutovaly jsme výše o procesovém zaměření u sexuální identity a zde říkáme to samé pro pohlavní identitu. Proč nenechat naše já následovat prožitky a impulsy uvnitř nás bez ohledu na kulturní a společenské normy týkající se pohlaví a bez ohledu na biologická omezení?

 

Jít za jedincovo pohlaví neznamená, že zde nejsou žádné rozdíly mezi pohlavími. Naopak jsou, proč bychom se měli omezovat v přístupu k různým dimenzím lidské zkušenosti? Jaké jsou rozdíly mezi mužem a ženou, je otázka nadcházející debaty, do které nevstoupíme v tomto článku. Postačí, když řekneme, že jitím za pohlaví neumenšujeme pohlaví, ale spíš podporujeme myšlenku, že potřebujeme být svobodní v přístupu k částem nás samých, které tradičně byly územím „opačného pohlaví.“

 

Za nálepkováním sexuality jako gay/hetero, mužský/ženský, normální/zvrhlý, přirozený/ s pomůckami je bazální fundamentalismus, potřeba udržovat role rigidně na místě. Cítíme, že je pro psychologii důležité podpořit individuální zážitky sexuality k objevení pestrým, paradoxním, četným, konfliktním sexuálním touhám, fantaziím a zkušenostem uvnitř nás, obzvláště v dnešní době poznamenané nestálým politickým klimatem a bitvou o definování přijatelné sexuality.[5]

 

Každý sní o částech, které nemá

 

Každý se cítí omezen nějakým způsobem biologičností a pohlavím, ať muž, tím že je jeho penis malý, nebo žena strachující se, že její prsa nejsou dostatečně velká. Toto je většinová záležitost, nikoliv doména deviantní podskupiny. Podívejte se na zdůraznění plastické chirurgie, prsní implantáty, liposukci, zvětšení rtů, body building, užívání steroidů, vlasové implantáty a to nezmiňujeme nesčetné parfémy, spreje, kolínské k posílení našeho sex-appealu. Supermarkety a ordinace lékařů jsou největšími podporovately sexuálních hraček a pomůcek.

 

Bez ohledu na to, koho si vybíráme za sexuálního partnera, všichni sníme o tom, kdo nebo co tam není. Jsme hluboce zmateni tímto snovým procesem. Zpochybňujeme svou volbu partnera, svou sexuální identitu, můžeme dokonce zpochybnit i své duševní zdraví. Přemýšlíme: „Co je se mnou špatně?“ „Proč se nedokážu vázat?“ „Jsem příliš rozháraný,“ nebo “Jsem příliš promiskuitní, nemorální, úchylný, narušený.“ „Zrazuji svého partnera.“ „Proč nemůžu být spokojený s tím, co mám?“

 

Například během semináře o pohlaví, sexualitě a vztazích jsme pracovaly s mužem, jehož tajné fantazie a aktivity zahrnovaly oblékání si prádelka své přítelkyně. Jak se proces odvíjel, muž zjistil, jak smyslně a nádherně se cítí v měkkém hedvábném prádelku. Řekl nám, že mu to pomáhalo pociťovat krásu a celistvost v celém tělem. Nicméně ho jeho chování trápilo a zatímco s námi mluvil, znovu a znovu prohlašoval, že je heterosexuál. Jeho chování stálo mimo jeho sexuální identitu a proto prožíval krizi. Když šel hlouběji do svého zážitku, mluvil o svém trápení nad nedostatkem ozdob přípustných pro něho – bílého heterosexuálního muže. Tento proces byl zachycen dalšími muži ve skupině, kteří také mluvili o svých pocitech potlačování a omezování zdobení sebe samých. Další den několik mužů přišlo na seminář v hedvábném oblečení jasných barev, vysokých botách, šálách, špercích, náušnicích a jiných podobách doplňků.

 

V práci s tímto mužem jsme neměly žádnou ideu nebo program kromě oceňování a odhalování jeho fantazie. Nemluvily jsme o jeho sexuální identitě, místo toho jsme jen důvěřovaly v jeho snový proces, magický zážitek nošení prádélka. S podporou byl schopen navázat kontakt s pocitem krásy v sobě samém a také s touhou ukázat svou krásu světu způsobem, který viděl u žen. Jeho proces pobídl ostatní muže, aby sdíleli své zážitky a pocity ohledně mužského kodexu oblékání. Co se nejprve jevilo jako individuální proces, byl ve skutečnosti proces kolektivní.

 

Opět jsme se dostaly k výhodám používání procesové práce v sexualitě. Zatímco některé formy psychoterapie by mohly pomoci muži, aby se dostal do kontaktu se svou měkkou, ženskou podstatou, aby mohl zastavit toto chování, náš přístup se zabýval společenskou úrovní, která učinila takové chování nepřijatelným. Proč nemůže nosit prádélko? Proč se muž nemůže zdobit stejně jako ženy? Samozřejmě jsme v daném okamžiku s mužem pracovaly na podpoře jeho potlačené měkčí, hedvábné podstatě. Avšak ve stejné době jsme nikdy nepředpokládaly, že by se dané chování mělo změnit.

 

Následováním snového procesu sexuality jedince nás přivádí k závěru, že zde není žádná „normální“ sexualita. My všichni máme snový proces, který se ukazuje v našich sexuálních fantaziích, nočních snech, symptomech nebo fyzických zážitcích. Odhaluje se během sexu, v pornografii, kterou sledujeme nebo čteme, v přitažlivosti k lidem, oblečení, přirozenosti atd.

 

Sex a psychoterapeuti

 

Tradiční většinová psychologie nebývala prosta hodnot a soudů vzhledem k sexualitě. Nutila některé z nás internalizovat a analyzovat naše sexuální fantazie, abychom je viděli jako vývojové bloky, jako problémy s matkou a otce nebo jako vztahové záležitosti. Existovaly psychologicky sankcionované „normální“ sexuální praktiky, fantazie a abnormální s. p. Tento patologický předsudek  nás nutil omezovat naše aktuální volby a identity, a který vytvářel okrajové potlačené zážitky.

 

Psychologie však může hrát důležitou úlohu v pomoci při odvíjení sexuálního prožitku. Například koncept „snového procesu“je sám o sobě psychologický koncept. Procesová práce učinila mnohé, aby pomohla odhalit sexualitu, osvobodit ji od rigidních identit, přinést uvědomění do vnitřní a stejně tak vnější rozmanitosti a pomoci vidět sexualitu jako „čistý přístup,“[6] jako dynamický, vášnivý proces, který může být žit kdekoliv obzvláště a hlavně mimo ložnici.

Pokud má být oblast psychologie nápomocná v této snaze, pak se musí dotazovat na svůj vlastní vývojový cíl a koncepty normálního vývoje. Proč máme vidět sexualitu v pojmech lineárního vývoje ať v pojmech Reichovy orgastické potence, Lowenovy genitální osobnosti, Freudovy zralé heterosexuality s vaginálním orgasmem, Jungovy integrované animae et animi nebo něco, co musí být prožito uvnitř monogamního sexuálního vztahu? Proč nevidět sexuální vývoj stejným způsobem jako emocionální, interpersonální, spirituální a intelektuální vývoj, jako část naší celosti, která se posouvá, mění a která je strukturována základním mýtem, žije nezávisle na sexuálním partnerovi?

 

Procesově zaměřený pohled na sexuální vývoj vidí sexualitu jako něco víc, než jen fyzický sex nebo sexuální vztahy. Sexualita je životní síla, dynamická energie, která rozšiřuje to, kdo jsme a která vyžaduje, aby byla žita ve světě a v mnoha kanálech, ne jen v ložnici. Pop kultura poskytuje mnoho pozoruhodných příkladů sexuality coby umělecké formy, jak můžeme vidět například v rapu a módě.

 

Strach a fundamentalismus

 

Na jednom našem semináři jsme pracovaly se ženou, které byl nedávno diagnostikován lupus, autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém začíná napadat jiné systémy v těle.

 

Když jsme se zeptaly, jak zakouší svou nemoc, ukázala nám svýma rukama, jak na ní imunitní systém útočí. Udělala drásající pohyby oběma rukama a současně udělala grimasu. Potom, co jsme ji povzbudily, aby pokračovala ve svých pohybech, začala se stávat útočníkem, který napadal s takovou energií a silou, že děsila sebe samu. Stáhla se a začala plakat. Zeptaly jsme se, co bylo tak strašné na této energii a ona nám odpověděla, že jí to připomnělo tu její část, se kterou má její partner největší potíže – s její sexuální žárlivostí. Cítila, že je příliš chtivá, chamtivá a majetnická. Snažila se být klidná, uvolněná, a otevřená ostatním vztahům svého partnera.

 

Když jsme ji podpořily, aby vyjádřila svou žárlivost a aby si dovolila celou škálu emocí, vynořil se příběh o komunitě, v které žila. Žila v politicky progresivní komunitě, která protěžovala otevřené, ne-vlastnické, ne-monogamní vztahy a mračila se na žárlivost, monogamii a majetnické lidi.

 

Byla ženou bojující daleko víc proti ideologii než proti svému osobnímu symptomu. Každý ve skupině byl vtažen do jejího procesu, nabízel své příběhy o žárlivosti jako modely, které by mohla využít ve svém hledání svobody výrazu. My a skupina jsme jí povzbuzovali, aby nenapadala sebe samou, ale pokračovala a byla divoká, žárlivá a vášnivá žena.

 

Při práci se žárlivostí jsme mnohokrát zjistily, že vyjádření energií uvnitř ní často posune proces daleko za to, co je zakoušeno jako konvenční sexuální žárlivost do říší vášně, romantiky, moci, výzvy, rozhodnosti, smělosti.[7]

 

Ona žena byla úplně spokojená s nově nalezeným povolením být expresivní a získala spoustu podpory od členů skupiny. Poté za námi přišla a požádala nás, zda bychom mohly někdy přijet a zapracovat v její komunitě. Uvědomily jsme si, že bude potřebovat spoustu pomoci při integrování tohoto kousku práce do své komunity, protože ideologie je tak silná, rigidní a dogmatická. Trápila nás základní přirozenost ideologie její komunity.

 

Vlastně duch tohoto článku povstal z oné zkušenosti. Cítily jsme se tlačené otevřeně promluvit ohledně dilema mezi osobní svobodou a fundamentalismem, ať náboženským vpravo nebo politickou korektností vlevo.

 

Jak jsme ukázaly, zahrnutím sexuality coby tématu worldworku, nás nutí porozumět fundamentalismu. Pro mnohé je fundamentalismus prostě tyranie, duch proti demokracii a různorodosti. Avšak všichni jsme fundamentalisté ohledně něčeho v životě, ať v otázce zachování deštných pralesů nebo zakázání automatů na kondomy. V každém z nás je místo, kde neuděláme ústupky a kde cítíme závislost našich životů na přežití důležitých hodnot a přesvědčení. Fundamentalismus je založen na strachu. Jeho existence nám neustále připomíná, že zde není skutečná demokracie. Humanismus zatím ještě nevyvinul postup, jak zacházet s myšlenkami demokracie. Nemůžeme ještě koexistovat bez rigidních kodexů chování. Fundamentalistická pravidla, ať vlevo či vpravo, jsou odpovědí na realitu, v které jsme navzdory našim vznešeným myšlenkám demokracie a lidských práv stále strašně hrubí a nebezpeční jeden druhému.

 

Neexistuje žádné rychlé řešení  v boji mezi fundamentalismem a individuální svobodou. Naše strategie pro práci se sexuální svobodou má dva směry, oba musí být následovány zároveň, protože jeden bez druhého je neudržitelný. Naše první strategie je studium fundamentalismu kolem nás a v nás. Cítíme, že fundamentalismus nemůže být poražen pouze prudkou rétorikou. Strach, který ho popohání, musí být vysloven.

 

Konečně věříme, že individuální svoboda ještě na planetě nenastala. Je to sen, který se snaží uskutečnit a potřebuje naší podporu. Z toho důvodu je naší druhou strategií objevování sexuality a pohlaví s otevřeností a myslí začátečníka. Naše zakázané fantazie a tajné touhy nás mohou zmást a znepokojovat, když je však budeme podporovat a povzbuzovat, mohou odhalit sny o transformaci této planety.

Přeložili: Mgr. Tomáš Málek, Dana Sobotková

August 2006

 

 

Literatura

 

Bright, Susie: Susie Bright´s Sexual Reality: A Virtual Sex World Reader, San Francisco, Cleis Press 1992.

Bright, Susie: Susie Sexpert´s Lesbian Sex World, San Francisco, Cleis Press 1990.

Hutchins, L. – L. Kaahumanu (eds.), Bi and Other Name: Bisexual People Speak Out, Boston, Alyson Publications Inc. 1991.

Hutton, Julia: Good Sex: Real Stories from Real People, San Francisco, Cleis Press 1992.

Kinsey Alfred, Wandell Pomeroy a Clyde Martin: Sexual Behavior in the Human Male, Philadelphia, WB Sanders Co. 1948.

Paglia, Camille: Sex, Art and American Culture, New York: Viking Press 1992.

Paglia, Camille: Sexual Personae, New York, Penguin Books 1990.

Weise, E. R. (ed.): Closer to Home: Bisexuality & Feminism, Seattle, The Seal Press 1992.



[1] Navštívily jsme semináře worldworku a řešení konfliktů v roce 1991 a 1992. Pro diskusi o worldworku a témat těchto seminářů viz „The Worldwork Seminars: a personal overview“ od Leslie Heizer v tomto čísle Journalu.

[2] V tomto textu bude Arnold Mindell uváděn jako „Arny“. Pro diskusi o používání pojmu „Arny“ viz článek Leslie Heizer.

[3] V Stonewallských nepokojích v New York City gayové poprvé bojovali proti policejní brutalitě. Znamenali začátek hnutí gayů za osvobození v roce 1969.

[4] Alfred Kinsey, Wandell Pomeroy a Clyde Martin: Sexual Behavior in the Human Male, Philadelphia 1948, WB Sanders Co.

[5] Několik odvážných duší jako Shere Hite a Nancy Friday se pokusilo odhalit veřejnosti jaké obvyklé „zakázané“ fantazie jsou mezi muži a ženami, gay a heterosexuály.

[6] „Čistý přístup“ (a.blank acess) je termín analogický k testu inkoustových kaněk. Odkazuje na jakýkoliv pojem nebo zážitek, na který by mohl jedinec projikovat svoje fantazie a myšlenky.

[7] V angličtině slovo „Jealous“ (žárlivost) pochází ze stejného kořene jako „zealous“ (horlivý) a značí vášeň, touhu a entusiasmus. Obdobně je tomu v němčině u slova „Eifersücht“ z kořene „Eifer.“ Doslova „Eifersücht“ může být přeloženo jako“oddávající se horlivosti.“