V ulicích města

Interview Julie Diamond s Lukasem Hohlerem

 

Julie: Dobrý den, Lukasi. Děkuji za Vaši ochotu poskytnout mi rozhovor. Mohl byste říci něco o své práci v Curychu? Co konkrétně děláte?

 

Lukas: Mým hlavním zaměstnáním je práce pro Odbor sociálních služeb Města Curychu (Švýcarsko) pro sekci nazvanou SIP (Security/Intervention/Prevention – Bezpečnost/Intervence/Prevence). Kromě toho pracuji jako facilitátor řešení konfliktů a poradce ve své vlastní firmě, nuts ltd.[i]

 

Hlavním úkolem SIP je dohled nad veřejnými místy v Curychu, a to tak, že propojujeme funkci sociálního pracovníka s funkcí Ordnungsdienst (pořádkové služby). Nevím, jaký vhodný výraz by tomu odpovídal v angličtině. Cílem naší práce je udržovat na veřejných místech rovnováhu mezi většinovou společností a lidmi z ulice tak, aby všechna místa ve městě mohla být pro všechny. V praxi to znamená, že se snažíme přiblížit lidem z ulice a poznat je, pracujeme s nimi a s jejich vztahem k většinové společnosti. Tuto práci dělám posledních pět let. Zároveň jsem vedoucím výcvikovým instruktorem a jsem také součástí vedení SIP.

 

Julie: Jak používáte procesorientovanou práci nebo worldwork v této své roli nebo práci? Vzpomněl byste si na nějaký příběh nebo příklad, kdy jste je využil?

 

Lukas: Jsou dvě roviny využití. První rovina se týká toho, jak přistupuji k různým konfliktním oblastem a k lidem, kterých se to týká. Nesmírně pomáhá nepatologický postoj, který předpokládá, že cokoliv se děje, je potenciálně smysluplné, důležité a zasluhující si respekt – že je to prostě dokonalá situace. Je ohromující, jak se lidé a konflikty změní, když se k nim takto přistupuje. SIP také pořádá workshopy pro zaměstnance a obyvatele města. Tento postoj k lidem a k problémům tvoří jádro toho, co na těchto workshopech vyučuji, a myslím, že pro mnoho účastníků je to skutečně užitečné.

 

Druhá rovina, na které worldwork uplatňuji, je rovina teorie a konkrétních nástrojů. Zde používám worldworkovou představu pole a přesvědčení, že role a lidé nejsou jedno a to samé. Příkladem je náměstí Stadelhoferplatz v Curychu, prostranství u hlavního vlakového nádraží nedaleko curyšského jezera. Když jsme před pěti lety začínali tuto práci, probíhal ohledně užívání tohoto místa vystupňovaný konflikt. Pankáči, alkoholici, bezdomovci a lidé z kanceláří se všichni navzájem nenáviděli. Protože mezi nimi nebyl žádný přímý kontakt, vystupňoval se konflikt do té míry, že se dostal do médií a do politiky a stal se tématem pro celé město.

 

Použít v této situaci woldwork znamenalo v první řadě navázat kontakt s co největším množstvím zúčastněných a zjistit, jakou roli v poli hrají. Po dvou letech budování důvěry mezi SIP a zúčastněnými skupinami se nám díky různým otevřeným fórům a debatám u kulatého stolu podařilo vybudovat mezi těmito skupinami vztah. Tím došlo k citelnému uvolnění atmosféry a pomohlo to všem stranám zapojeným do konfliktu poznat, že každý v sobě má něco z toho druhého, což je klíč k řešení konfliktů. Ve worldworku se to děje prostřednictvím pochopení rolí.  

 

Například při debatě u kulatého stolu mezi pankáči, policií a SIP začalo být jasné, že pankáčům, stejně jako policii a veřejnosti vadí, kolik odpadků je na ulicích. Ale pankáči se neidentifikovali s rolí “policie” či “matky” nebo “otce”, tedy s těmi, kdo věci uklízejí. Nevěděli, jak vůči sobě navzájem tuto roli zastávat a říkat druhému, aby si po sobě uklidil svůj nepořádek.  Když jsme se jich zeptali, co bychom my, SIP a policie, mohli při jednání s nimi dělat lépe, řekli: “No, musíte na nás být tvrdší.” Na to hned jeden policista řekl: “Ale to my právě nechceme!”

Takovéto vyměnění rolí všechny rozesmálo a uvolnilo vztah mezi lidmi z ulice a úředními osobami. K tomuto druhu porozumění může dojít jenom tehdy, když se vám podaří vybudovat přímý kontakt a atmosféru, která povzbudí lidi k tomu, aby mluvili.

 

Julie: Jak byste popsal výstup nebo výsledek Vaší práce ve městě?

 

Lukas: Atmosféra ve městě se naší prací změnila. Co se týče lidí z ulice, více komunikují s druhou stranou – s policií a obchodním sektorem, kteří představují potřeby většinové společnosti. Co se týče obyvatel a obchodního sektoru, je zase patrné větší porozumění a zájem o životní okolnosti lidí, kteří žijí na ulicích.

 

Julie: Lukasi, co Vás k této práci vede? Co je Vaší osobní motivací nebo cílem v této práci?

 

Lukas: Mým snem vždycky bylo napomoci tomu, aby se konflikt přeměnil do něčeho smysluplnějšího a tvořivého. Chci ve městě vytvořit jinou atmosféru, takovou, aby to tu pro všechny bylo bezpečnější, svobodnější a zábavnější.

 

Julie: Které z procesorientovaných nebo worldworkových nástrojů nebo metadovedností se Vám v tomto projektu nebo práci nejvíc hodily, které byly nejužitečnější?

 

Lukas: Znovu bych řekl, že postoj, který ve worldworku zaujímáme vůči celému poli. Je to víra v lidskou bytost, přesvědčení, že každé chování má svůj dobrý důvod, a přesvědčení, že nejdůležitější je pomoci situaci, aby se rozvinula do něčeho, co bude pro všechny zúčastněné užitečnější. 

 

Julie: A co výzvy a těžkosti? Co pro Vás bylo při využívání procesorientované práce nebo worldworku v tomto případě nejobtížnější?

 

Lukas: Většina lidí nechápe, že je velmi prospěšné dostat se do kontaktu s druhou stranou. Nejsou připraveni mluvit nebo poslouchat druhou stranu, protože si myslí, že taková debata nemůže přinést nic užitečného. Je těžké dostat se do bodu, kdy se lidé mohou otevřít a vidět v tom druhém lidskou bytost. Vyžaduje to velkou trpělivost. Na začátku musím podporovat jednotlivé lidi v jejich stanoviscích a názorech a hodně se zaměřit na budování vztahů. Ve své práci jen málokdy zažívám přímý úspěch v tom smyslu, že intervence vede k nějakému měřitelnému výsledku. To může být frustrující. Ale nepřímý efekt komunikace se všemi stranami, vytváření sítě a víra v každého zúčastněného člověka se s postupem času přece jen projevuje.

 

Julie: Co byste poradil ostatním, kteří uvažují o takovéto práci?

 

Lukas: Lidé mají rádi výzvy. Nepředpokládejte, že lidé nechtějí slyšet jiný úhel pohledu. Nedovolte, aby vás odstrašil obsah toho, co lidé říkají. Snažte se najít a pochopit historii, pocit a zoufalství, které jsou s tím spojeny. Lidé mají většinou rádi, když jsou respektováni. A nebojte se nosit uniformu, v mnoha případech to může velmi pomoci.

 

Lukas Hohler se zabývá konflikty, zejména na otevřených, veřejných místech. Žije v Curychu a je možné ho kontaktovat na e-mailové adrese lukas.hohler@changefacilitation.ch Více informací o něm lze získat na jeho webové stránce www.changefacilitation.ch.

 

 

Překlad: Simona Nagyová, leden 2007, úpravy: Andrej Jeleník

Originál: On the City Streets, www.juliediamond.net



[i]  Pozn. editora: od roku 2006 Changefacilitation GmBh